KONEC...- stránky zůstanou jako archív!

V bolesti se dá najít kapka štěstí

Záhadný vrah...

Záhadný vrah - 1

Táák nová kapitolovka... nevím, co bych vám k ní řekla... snad jen, že je to HODNĚ zmatený a nelíbí se mi to..

Ináč zaracha jsem nedostala, učitelky mě chválily, jen jedna se do mě pořádně obula, ale to spíš jen, že je naštvaná, ale to sem rozepisovat nebudu...

Varování: Popis mrtvoly

Procházím se po nočních ulicích Tokia. I když je noc, všude to žije. Bary jsou otevřené a velké neonové světla mi bijí do očí. V klidu se procházím. Není kam spěchat.

Podívám se na mobil. Dvě hodiny ráno pryč. Ještě, že je víkend a já nemusím do práce. Je to ulevující. Pracovat pro FBI je velice náročné. Hlavně tady v Japonsku.

Pomalu začnu pociťovat únavu. Dojdu ke svému domu, kde žiju sám. Zajdu do koupelny, sundám si oblečení a vlezu si pod vlažnou sprchu.

Po půl hodině vylezu a úplně nahý se přesunu do postele. Za pár minut usnu.

>>><<< 

Zaslechnu zvuk svého mobilu. Je na nočním stolku, sáhnu po něm a kouknu na displej. Šéf. Zvednu to.

„Ano?“zamumlám. Proč mě budí? Je neděle.

„Přijeďte do půlhodiny na stanici, mám pro vás práci,“zazní do telefonu přísný hlas. Zaskučím. Šíleně mě bolí hlava, možná jsem se neměl procházet dlouho do noci po městě.

„Jistě,“zahuhlám. Jsem ospalý, chce se mi spát… po dlouhé době jsem měl mít volno a zase nic. To si ti vrazi nemůžou vzít taky dovolenou? Asi ne. Zvednu se z postele. Ze skříně si vytáhnu čisté oblečení. V koupelně spáchám ranní hygienu. Jdu do kuchyně, kde si udělám silnou kávu a snídani.

Po dvaceti minutách nasedám do auta. Jedu na naší stanici… no stanici, spíš centrálu.

„Tak co se děje?“vejdu do kanceláře a nevrle pohlédnu na šéfa.

„Jste tu brzy… no, nebudu chodit okolo horké kaše… před hodinou jsme dostali hlášení, že našli mrtvolu. Vaším úkolem to bude vyšetřit. Ale dejte pozor. Není to jen ledajaký případ. Ta mrtvola vypadá, jako kdyby byla obětována nějakou sektou, ale já věřím, že tomu přijdete na kloub, můžete jít,“dokončí muž svůj proslov.

Otočím se na podpatku a jdu k sobě do kanceláře, kde mívám vždycky všechny informace o vraždě. Mrtvolu našli v jednom zavřeném skladu. Podívám se na adresu. Je to kousek od centrály. Povzdechnu si.

Vezmu si věci a vydám se na místo činu.

Vystoupím z auta a vejdu do skladu. Uprostřed něj leží mrtvola. Přejdu blíž. Není to hezký pohled, ale viděl jsem už horší.

Jedná se o mladého chlapce. Možná tak devatenáct let. Má vydloubnuté oči. Vyříznutý jazyk. Na každé ruce má uříznuté dva prsty… přejdu dál ve zkoumání. Břicho má rozpárané a chybí mu srdce a žaludek. Někdo si s tím dal hodně práce, a jak se zdá, tak ho to i bavilo. Vedle těla je krví napsáno:“velice jsem se bavil,

Přestanu zkoumat mrtvolu a jdu hledat stopy.

Projdu celé místo činu. V odlehlém rohu najdu zakrvácenou dýku. Vedle toho najdu také starý zlatý meč. Pod jedním strojem najdu chlapcovi oči, jazyk a prsty. Po srdci a žaludku není ani stopa. Ještě si udělám pár snímků, než všechno pošlu pryč.

>>><<< 

Stojím v pitevně a čekám na Chiku. Ta za několik minut přijde. Je to devětatřicetiletá žena. Tmavé vlasy, malá postava. Je lehce oplácanější, ale to má po dětech.

„Tak se na něj podívám,“smutně se usměje. Omyje tělo a začne ho prohlížet.

„Zemřel zhruba okolo půlnoci. Ruce a nohy má přelámané. Víc ti neřeknu, zatím.“řekne. Poděkuji jí a odejdu. Nechci se jí tam plést.

Zapípá mi mobil. Je to od Rika. Prý výsledky z laboratoře jsou už hotové.

Jdu tedy do laboratoře, tam na mě čeká Rik.

„Tak co máš?“zeptám se.

„Náš mrtvý se jmenuje Hiro Sai, než zemřel, pěkně si užíval. Tři promile alkoholu a pár drog. Marihuana, hašiši, koks. Taky měl na sobě sperma… to patří jistému Royovi Weringe,“

„Ehm, jak víš ty jména?“zeptám se.

„Oba dva je máme zapsaný. Před rokem byli oba zapletení do jedné vraždy. Patřili mezi podezřelé,“odpoví. Já si vzpomenu. Tehdy zemřela jedna dívka a oba byli na místě činu. Pak se zjistilo, že dívku zabil její otec, dva dny po tom co jí znásilnil a ona ho chtěla nahlásit. Než jí však zabil, tak se stačila svěřit kamarádce, která na něj podala trestní oznámení, a tu kamarádku pak taky zabil. Chlap vyfasoval na doživotí.

„Dobrá… toho Roye vyslechnu,“řeknu. Vezmu spisy a odejdu.

>>><<< 

„Kdy si viděl Hira na posledy?“zeptám se.

„Včera večer. Byl jsem s ním u něj doma. Vyspal jsem se s ním. Když jsem se probudil, tak jsem ho viděl, jak chlastá a bere drogy. Odešel jsem. To bylo kolem jedenáctý. Asi po hodině mi psal, že jde ven, jestli nechci jít s ním, ale já nechtěl, byl jsem naštvaný. Drogy nesnáším a on slíbil, že toho nechá,“řekne. Nevím, jestli mu mohu věřit.

„Kde si byl okolo půlnoci?“zeptám se.

„Jel jsem autobusem domů… musel jsem si platit lístek,“

„Dobrá, ověřím si to,“odpovím. Zazvoní mi telefon. Zvednu se. Odejdu z vyslíchací místnosti a zvednu telefon.

„Prosím,“

„Ahoj koťátko,“ozve se do telefonu. Zarazím se.

„Kdo volá?“

„Ten koho hledáš,“zavěsí. Nechápu to. Kdo je to? A kde vzal moje telefonní číslo.

„Můžeš jít,“řeknu, když vejdu místnosti, kde je Roy.

Ten se na mě překvapeně podívá.

„Padej, nebo si to ještě rozmyslím,“vykřiknu. Opět mi zazvoní mobil.

„Ano?“zeptám se chladně.

„Do pěti minut na soukromém koupališti,“zazní hlas. Vyděsím se, to koupaliště je skoro na konci města. Vyběhnu z budovy a běžím do auta. Vyjedu snad dvoustovkou.

Za několik minut u koupaliště.

Vběhnu tam a ignoruji nějakýho chlapa, co na mě křičí, že tam nesmím. Opět mi zazvoní telefon.

„Jsi rychlý, ale ne dost,“zavěsí. Ozve se výstřel a všimnu si, jak nějaká dívka padá do vody. Rozeběhnu se tam. Odhodím pistol, mobil a doklady s odznakem a skočím za ní.

Vytáhnu jí. Je postřelená do ramene. Nevím, jestli to ten chlap udělal schválně, nebo se jen netrefil.

Někdo zatím zavolal záchranku a ta do několika málo minut přijela. Naložili dívku na lehátko a odnesli do vozu. S houkáním odjeli, ke mně se nahrnou její rodiče. Ignoruji je a odejdu.

>>><<< 

Je večer a stojím pod sprchou. Dnešek byl moc náročný.  Potřebuji si odpočinout. Uvažoval jsem o tom, že se případu vzdám, ale táhne mě zvědavost.

Vím, že to nebude sekta. Vraždí jen jedna osoba. Muž. Věk nemohu odhadnout.

Vylezu ze sprchy. Zadívám se na sebe do zrcadla. Černé delší vlasy s barevným melírem, šikmé oči, malý noc, drobná ústa, tmavší pleť. Na Japonce jsem docela vysoký. Sto sedmdesát centimetrů.

Na těle mám několik jizviček. Několikrát jsem byl postřelený, pořezaný nebo jinak zraněný.

Úplně nahý se odeberu do ložnice, kde se natáhnu na postel. Přikryji se. Podívám se na mobil. Devět hodin. Potřebuji se pořádně prospat.

Zazvoní mobil. Vztekle zavyju.

„No?“

„Po půl noci ve starém skladu,“zazní zase ten hlas. Co po mě chce? Chci se vypsat.

„Tak tu nebohou osobu zabij a já to pak vyšetřím… nazdar,“odseknu.

„Ach, bude potěšením zabít tvou roční dceru,“zarazím se. Okamžitě si sednu.

„Skříváš jí jen jediný vlásek na hlavě, tak tě zabiju, ty zmetku!“vykřiknu. Nesmí na Yumi sáhnout.

„Uvidíme,“odpoví a zavěsí. Naštvaně zařvu. Podívám se na hodiny. Půl desátý. Ještě mám čas. Obleču se a vydám se ven. Sednu do auta, vyjedu z příjezdové cesty a jedu směr:“staré sklady,“. Ještě budu mít nějakou dobu náskok, mám takové tušení, že tam ten zmetek bude.

Vystoupím z auta. Zamknu ho – kdyby náhodou – a mířím si to k zrezivělým dveřím. Vejdu dovnitř.

„Čekal jsem, že přijedeš dřív.“ozve se tichý hlas. Já se začnu poplašně rozhlížet. Dveře se s prásknutím zavřou. Zaslechnu pláč své dcery. Nevím, odkaď přichází. Nejde to poznat. Je to past? Co se bude dít? Nebojím se o sebe, ale o svou dceru.

Poslední komentáře
02.12.2009 16:24:37: skvělí. k tomu nemám víc co dodat. prostě skvělí. už se těším na další kapitolu.
22.11.2009 15:57:48: Jak tak koukám, tak se rozmohli horory mno nic moc se ti to povedlo, tak neváhej s pokráčkemsmiley${1}
20.11.2009 19:00:40: O-Okamžitě další díl! :DD Suepr,že tě učitelky nechaly ;D ale tohle je mooc :D fakt rychle dalšíí :D...
20.11.2009 00:23:53: no vypada to veru zajimave... tesim se na dalsi dil- doufam ze bude brzy :)
 
Děkuji za vaší návštěvu