KONEC...- stránky zůstanou jako archív!

V bolesti se dá najít kapka štěstí

Sny a realnost

4 SaR

Kira se díval na profesora roztřeseně. Prudce se od něho odtrhne.

„Co to děláte?“vyděšeně se na něj podívá.

„Zkouším,“odpoví Yataro a opět si k sobě chlapce přitáhne, sedne si na křeslo a Kiru si stáhne na klín, ten s sebou cuká. Yataro ho něžně pohladí po vlasech. Cítí, že chlapec je neklidný a vyděšený, neměl na něho takto vyjet, ale už se nemohl udržet. Ten mladík je tak krásný, tak nevinný. Ty jeho očka, mohl by se do nich koukat furt a nikdy by ho to neomrzelo. Zaslechne chlapcův vzlykot.

„Ššš… No… no… neboj se… nic ti neudělám,“šeptá mu do ouška. Chlapec mu vůbec nevěří.

„Proč?“zeptá se chlapec.

„Co, proč? Maličký?“zeptá se ho Yataro.

„Proč mě nenecháte být? Jako by mi nestačily ty sny?“zaskučí mladík.

„Sny?“podívá se na Kiru. Ten mu za chvilku všechno řekne.

„Bože… ty jsi… ty jsi…“chlapec ho přeruší. „Co jsem?“zeptá se vyděšeně.

„Anděl,“

„Anděl?“zeptá se nechápavě. Tomuhle nerozumí.

„Ne tak doslova anděl… dědí se to. Nejspíš tvoje matka byla “Andělem“ ale o tom asi nikdo nevěděl. “Andělé“, to je rod, velmi starý, ví o něm jen málo lidí, jen jejich strážci.“řekne Yataro.

„A jak o tom víte vy?“

„Já jsem strážce. Sem jsem se vydal hledat svého anděla – tebe.“odpoví Yataro v klidu. Natočí si chlapce k sobě čelem, zadívá se mu pevně do očí. Pak jej něžně políbil. Zaradoval se, když zjistil, že se chlapec nebrání, ale bylo mu líto, že jeho polibky neopětovává. Odtáhnul se od něj.

„Už od samého začátku jsem věděl, že jsi to ty.“zašeptal mu do ouška.

„Ale… ale… jak? Jak já mohu být anděl? A co můj táta? On je Strážce?“zeptal se nechápavě chlapec.

„Jak? Vycítil jsem to. Jak můžeš být anděl? Jednoduše, už tvůj vzhled o tom vypovídá. A tvůj otec, jestli je Strážce? Nejspíš ano. Jinak ty bys tu nebyl,“řekne Yataro. Chlapec mlčí. Pak se prudce zvedne.

„J-já už musím domů… táta si bude dělat starosti,“řekne Kira a vyběhne z profesorova domu. Celou cestu běžel domů. Až několik ulic před domem zpomalil a šel normální chůzí. Když dorazil do jejich ulice, všiml si, že před jejich domem je policejní auto. Došel k domu.

„Dobrý den. Přejete si něco?“zeptá se mladík policisty. Ten přikývne.

„Jste Kira Yamato?“mladík přikývne, vzpomněl si na ten sen.

„Je mi líto, že vám musím oznámit smutnou zprávu, ale váš otec, pan Moshigy Yamato měl těžkou autonehodu. Na místě byl mrtev,“řekl mu muž v uniformě. Chlapec se zhroutil s pláčem na zem.

„J-jak se to stalo?“zeptal se slabě mladík.

„Muž, který tu nehodu zavinil, vjel do zatáčky, byl opilý a ještě z místa nehody ujel. Ale o pár kilometrů jsme ho zadrželi,“chlapec přikývne, aspoň, že tak.

„K-kdy se to stalo?“

„Před půl hodinou…“odpoví muž. Šlo to celkem rychle.

„Potřebujeme vás vzít do márnice, abyste mohl identifikovat tělo.“ Chlapec plaše přikývne, sedne si do policejního auta a jede s mužem do márnice. Tam mu ukážou tělo, je to strašný pohled. Muž má na hlavě hlubokou ránu a polovina obličeje je znetvořená, prý od ohně.

Odvrátí pohled a přikývne, tím dá najevo, že ten mrtvý muž je (byl) jeho otec.

>>><<< 

Chlapec seděl před policejní budovou, za pár minut má přijít jeho učitel, nebo spíš jeho Strážce. Jelikož mladík nemá další příbuzenstvo, tak si ho na starost vezme Yataro. Chlapec uvidí velké černé auto, Mitsubishi. Z auta vyleze jeho Strážce. Muž přejde k němu, pomůže mu na nohy a odvede do auta.

„Odvezu tě k tobě domů. Na jeden den toho bylo na tebe moc.“řekne Yataro. Za chvilku zastaví před Kirovo domem. Yataro si všimne, že mladík při cestě usnul. Vystoupí z auta, jde k pravým dveřím, otevře je a vezme mladíka do náruče. Otevře branku a jde k domovním dveřím. Pořádně si chlapce opře o rameno a z kapsy mu vyndá klíče, odemkne a jde najít chlapcův pokojík. V domě pátral asi deset minut, než jej našel. Položil ho na postel a políbil na čelo, pak rty přejel na jeho ústa, lehce ho políbil. Odešel z pokoje a šel se porozhlédnout po domě, dlouho tu nezůstanou. Došel do kuchyně. Koukl se na zásoby jídla, rozhodl se, že něco uvaří, aby chlapec neměl hlad, pak mu zabalí věci a odjedou do jeho sídla. Uvaří rýži s kuřecím masem. Nandal to na talíř a šel k chlapci do pokoje, všiml si, že je už vzhůru. Chlapec se rozhlížel po pokoji, na tváři smutný výraz a vypadal, že se každou chvilku zhroutí.

„Udělal jsem ti něco k jídlu,“sedl si k němu na postel, talíř položil na noční stolek a chlapce si vytáhl na klín, ignoroval jeho snahy o obranu.

„Teď se najíš, ano?“chlapec nereaguje, proto ho Yataro začne krmit.

Po jídle oba leží v posteli.

„Co znamená ten význam anděl?“zeptá se znenadání mladík.

„Jedná se tak nějak o rod, ale spíše je to rasa. Andělé byly vždy ženy, ty jsi muž, jediný muž, který je andělem,“řekne Yataro a otočí se na Kiru.

„Co tě trápí, Kiro?“

„Nedávno jsem měl sen… bylo v něm, že umřel táta, měl nehodu… a… dneska se to stalo, měl nehodu… umřel,“rozpláče se chlapec. Yataro si jej přivine do náruče a hladí jej po zádech, nepokouší se o slova útěchy, nikdy nezaberou, nejlepší je z toho se vyplakat.

„Kiro, budeme muset odjet, tady to není pro tebe bezpečné,“řekne Yataro. Chlapec přikývne, tady ho už nic nedrží. Jeho otec je mrtvý a nikoho jiného nemá. Jediné, co mu bude chybět je tenhle dům, ale s tím se dokáže smířit.

„Zabalím ti věci, ano?“chlapec začne protestovat, chce si je zabalit sám.

„Radši lež, vypadáš, že každou chvilku omdlíš,“řekne Yataro a lehce do něho strkne, Kira spadne do peřin.

„Chci si vzít nějaké věci svého táty.“

„Dobře,“přikývne Yataro. Chlapec se zvedne z postele a běží do pokoje, kde přebýval jeho otec. Otevře dveře a pohled se mu naskytne na prostorný pokoj. Vezme si několik jeho knih, přívěsků, náramků, řetízků. Když takhle prohraboval, narazil na hliněnou krabičku, otevřel jí, bylo tam několik sešitů a deník.

„Kiro, už to máš sbalený,“ zaslechne hlas svého Strážce. Vyjde z pokoje a setká se s ním v chodbě, přes rameno má jen malinkou cestovní tašku, kam dal věci svého táty i tu krabičku. Jdou k autu.

„Pojedeme daleko, ale na pohřeb tu budeš, ten je za dva týdny,“řekne Yataro, který všechno zařídil. Mladík vděčně přikývne. Opře si hlavu o jeho rameno a za pár minut usne.

Poslední komentáře
05.02.2010 14:43:59: Yop... tahle patří k těm lepším... ale nenašla jsem opravenou verzi a neměla jsem nátaladu to opravo...
05.02.2010 12:21:20: Vzal jsem všechny čtyři díly naráz. Je to krásná povídka. smiley${1}
 
Děkuji za vaší návštěvu