KONEC...- stránky zůstanou jako archív!

V bolesti se dá najít kapka štěstí

Sny a realnost

3 SaR

Kira psal neklidným spánkem. Noční můry. Tentokrát se v nich vyskytoval jen Machi. To, jak jej mučí, znásilňuje a mlátí. Tenhle sen chlapce mučí několik hodin.

„Kiro, no tak, probuď se, to bude dobrý, je to jen sen, jen sen,“zaslechne hlas svého otce. Probudí se a přitulí se ke svému otci. Rozpláče se. Stydí se za sebe. Hnusí se sám sobě. Nesnáší se, nesnáší Machiho, už nechce žít. Jenže je tu jeho otec, který ho nade vše miluje.

„Tati,“zavzlyká a přitáhne se k otci blíž.

„už je dobře, broučku, už je dobře.“Pan Yamato hladí svého syna po zádech a do ucha mu šeptá uklidňující slovíčka. Cítí, jak se chlapec pomalu uklidňuje. Usnul. Přitáhne si ho k sobě víc a pohodlně se s ním uvelebí v prostorné posteli.

>><< 

Kira jde po několika dnech opět do školy, ale s velkým strachem. Sedne si do lavice a kouká z okna. Zazvoní a všichni se zvednou, aby se mohli pozdravit s učitelem. Mají fyziku, kterou Kira moc nemusí, protože ho nebaví. Zavře oči a hlavu si položí na lavici.

>><< 

„Pane Yamato, můžete na slovíčko?“zaslechne o přestávce hlas svého třídního učitele. Přikývne a jde za svým učitelem, do jeho kabinetu.

„Sedni si, Kiro,“řekne učitel a sám si sedne. Chlapec si sedne a vystrašeně se podívá na svého učitele.

„Vím, co se stalo před týdnem,“chlapec se na něj vyděšeně podívá.

„Machi byl vyloučen ze školy, ale nikdo neví proč, zůstalo to v utajení, zřejmě půjde před soud, ty prý nejsi první případ.“řekne učitel a podívá se na Kiru.

„Mohu už jít?“Zeptá se.

„Ne ještě ne, od začátku, co jsem přišel na tuhle školu učit, tak jsi zamlklý, je ti něco?“chlapec zakroutí hlavou.

„Jak jste se dozvěděl, že…. -“Yataro ho přerušil. „Že tě Machi znásilnil? Na záchodech jsou na instalovaný kamery. Jsou tam nově.“řekne Yataro. Chlapec jen přikývne. Vytáhne si nohy na židli a přitáhne si je k hrudi. Hlavu si položí na kolena a zavře oči.

„Možná bys měl jít domů, odvezu tě.“

„Ne, už jsem chyběl dost,“Namítne chlapec.

„To je jedno. Známky se stejně budou brzy uzavírat. Teď už se jen opakuje.“řekne Yataro.

„Ale neměl bych už chybět,“odpoví chlapec a dá nohy na zem.

„To je pravda. Ale nejsi na tom psychicky dobře.“Yataro se zvedne a jde k chlapci. Sedne si na bobek a podívá se mu do očí. Má je nádherný. Hluboký. Má pocit, že se v nich utopí.

„Pane, za chvilku začíná hodina. Můžu už jít?“zeptal se.

„Doopravdy bys měl jít domů.“řekne Yataro. Dělá si o svého krásného studenta starosti.

„Stejně. Jak jsem již řekl, brzy se uzavírají známky a ty má dobrej průměr, když jsem koukal.“Ano, chlapec patří k nejchytřejším ze třídy.

„Začíná hodina, už musím jít. Nashledanou.“Zvedne se chlapec ze židle a jde do třídy. Učitelka tam ještě není. Sedne si do lavice a přemýšlí. Yataro, zvláštní muž. Ale velice přitažlivý.

>>><<< 

Chlapec přijde domů. Umyje si ruce a jde do kuchyně, kde najde vzkaz.

Jel jsem do města nakoupit. Přijedu k večeru. Táta.

PS:V mikrovlnce máš oběd.

Chlapec se podívá do mikrovlnky. Tam je talíř s jídlem. Ohřeje si to a nají se. Jde k sobě do pokoje. Lehne si na postel a přemýšlí, nebo se o to pokouší. Za pár minut usne.

>>><<< 

Když se chlapec probudí, je noc. Zvedne se z postele a jde do kuchyně se napít. Koukne se na hodiny. Deset večer. Divný, že jeho táta už spí. Náhle však zazvoní zvonek, jde otevřít. Před prahem domu stojí dva chlápci v uniformě.

„Jste Kira Yamato?“zeptá se policista.

„Ano, to jsem, děje se něco?“odpoví.

„Je nám líto, ale váš otec měl dnes autonehodu. Na místě byl mrtvý.“řekne druhý policista. Chlapec se zakymácí a nevěřícně se na policisty podívá.

„A kdy se stala ta nehoda?“zeptá se mdle chlapec.

„V 19:54,“odpoví jeden policista.

„A-a proč mi to říkáte až teď?“chlapec pomalu začínal propadat hysterii. Nemůže uvěřit tomu, že přišel o tátu. Prostě tomu nemůže uvěřit. Je to určitě nějaký žert. Prostě si z něj někdo dělá legraci.

„Nebylo lehké zjistit adresu,“řekne policista. Chlapci začnou stékat po tvářích slzy.

„Aha. Nashledanou,“řekne a zavře mužům dveře před očima. Sveze se po dél nich na zem a slzy nechá kapat na zem.

„Tati,“zašeptá a plně se rozbrečí.

>><< 

„Kiro, vstávej,“někdo s ním třese. Otevře oči a dívá se do očí svého otce. Moment. Otce?

„Tati,“S tím se mu vrhne okolo krku.

„Měl jsi špatný sen?“chlapec přikývne a ještě víc se k otci přitáhne.

„Už je dobře. Už je dobře,“konejší ho. Sedne si na postel a vezme si chlapce do náruče. V poslední době se chlapec chová divně. Hodně divně. Je citlivý a vystrašený.

„Ještě se prospi. Je teprve půl noc.“řekne jeho otec a políbí chlapce do vlasů. Chlapec se zavrtá otci do náruče a brzy spí.

>>><<< 

Chlapec sedí v lavici a poslouchá proslov svého učitele. Tohle je poslední školní den a ve všech školách se rozdává vysvědčení (opravdu?). Zrovna si prohlíží svoje. Má jen jednu trojku a to z matematiky, jinak má jedničky a dvojky. Což je dobrý.

Po škole chce jít domů, když si jej odchytí jeho třídní učitel. Pozval ho k sobě domů. Což se chlapci zdá divný, ale přesto jde. Jeho dům je malý, ale přesto útulný.

„Posaď se,“řekne Yataro. Kira si teda sedne do křesla a rozhlíží se po obýváku. Je nádherný,

„Chci se tě zeptat na pár věcí, chlapče.“

„Ale na co?“zeptá se a nervózně se na svého učitele dívá. Jeho učitel je krásný mladý muž, který se často vyskytuje v jeho snech.

„Co se s tebou děje. Moc tě neznám, ale vím, že to tvoje chování není normální. Vím, že to co ti udělal Machi je hnusný, ale ty ses choval zvláštně už před tím, proč?“

„To není vaše věc,“odsekne a zvedne se z křesla. Yataro se taky zvedne. Chlapec chce odejít, jenže starší muž jej chytne za paži a drží ho.

„Pusťte mě!“

„Odpověz mi, žiješ jen s otcem. Využívá tě nějak? Mlátí tě?“Kira se na něj vztekle podívá. Jeho otec mu nikdy neublížil. Nikdy.

„Ne, nic mi nedělá. Proč se serete do věcí, do kterých vám nic není?“Vyjede na něj chlapec.

„Zajímavá otázka,“Přitáhne si chlapce k sobě a vášnivě ho políbí. Chlapec je neschopen slov.

Žádné komentáře
 
Děkuji za vaší návštěvu