KONEC...- stránky zůstanou jako archív!

V bolesti se dá najít kapka štěstí

Elfské strasti

Elfské strasti - prolog

Grr... nesnáším školu... dneska jsem tam byla donucena jít... celej den mi bylo blbě (a pořád je!!). Málem jsem poblila dvě učitelky... to bude tím, že jsem zjistila, že budeme příští týden psát čtvrtletky... jako fakt, neměly by nám dávat takovýhle šoky, obzvláště, když na mě něco leze... to bude ais ta prasečí chřipajzna...
Ehm... co jsem to chtěla? *přemýšlí* jo už vím *nad hlavou se jí rozvsvítila žárovka* po víkendu čekejte kapitolu k Fujiwarovi a možná přísun některých povídek.... jestli mi nebude blbě *což jí je, tk s tím moc nepočítejte...* sklapni svědomí...
Ehm... užijte si kapču... A KOMENTÁŘE JSOU POVINNÉ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

„Tak ty jsi chtěl krást?“zasměje se král. Naproti němu stojí menší chlapec.

„Nekradl jsem, bral jsem věci, které jste ukradl VY nám,“začne odporovat mladík. Jeho matka se sestrou umírali hlady. Ty dvě si to nezasloužily, ne ony ne. To on, to on si zasloužil zemřít, že se nechal chytit od těch idiotů, co si říkají „Královská stráž“.

Král se zasměje.

„Když neplatíte daně, tak jsem si musel vzít něco jiného,“prohlédne si chlapce, který naproti němu stojí a vztekle si jej prohlíží.

„Nemáte na to právo! Nejste ani právoplatný král,“vykřikne chlapec. Náhle spadne na zem, chytne se za bolavou tvář a vyděšeně vzhlédne na muže, který jej uhodil. Král se k němu sehne, vytáhne ho na nohy a ještě jednou ho uhodí, jenže s větší vervou. Chlapec klopýtne a spadne na malý stolek, který byl v místnosti, praštil se do hlavy – do spánku. Cítil, jak na něj jdou mrákoty. Zavřel oči a omdlel.

>>><<< 

Mladík se začal probouzet. Cítí, že něco není v pořádku. Někdo jej nese v náručí, ale kdo? Co se stalo? Proč ho tak bolí hlava? Nechápe to. Otevře oči.

„Už si se vyspal?“zaslechne sametový hlas. Pozná, že je to muž. Podívá se, kdo ho nese. Je to elf. To pozná, jeho otec byl taky elf.

„Co se stalo?“je zmatený, skoro nic si nepamatuje.

„Král tě uhodil a ty jsi spadl na stolek a praštil ses do hlavy.“vysvětlí elf a pokračuje. „Než stihl něco udělat, tak jsme přišli my. Zneškodnili jsme ho a teď tě vedeme do naší vesnice,“usměje se elf.

„Aha a nemohl byste mě položit na zem?“Zeptá se mladík. Elf zakroutí hlavou se slovy, že by hned spadl na zem a nesrovnal by se s jejich tempem.

„Jak dlouho bude trvat cesta?“zeptá se po několika minutách chlapec.

„Ještě pár minut, pak dorazíme do lesa, kde bránou projdeme do naší vesnice,“odpoví elf. Jdou asi pět minut, než dorazí k lesu. Jdou hlouběji. Dorazí na jakousi mýtinku, kde je kamenná brána obrostlá rostlinami. Až teď si mladík všiml, že je tu ještě několik elfů. Ti začali něco říkat v cizím jazyce a za chvilku začala brána zlatě zářit.

Prošli bránou a stáli před krásným honosným hradem, oproti tomuhle byl hrad, který patřil „jejich králi“ byla chatka na dříví.

Elfové jdou i s chlapcem do hradu, kde to vypadá ještě líp.

„Pane, přivedli jsme Gabriela Tielle, syna vašeho přítele a statečného válečníka…“nestihl doříct, protože jej muž, který seděl na trůně, přerušil.

„Ach ano… vítám tě zde, chlapče,“usmál se elf. Gabriel se zatím vykroutil z náruče elfa, který jej sem donesl. Chlapec chce něco říct, ale než to stačí udělat, tak jej král přeruší.

„Jistě se ptáš, proč si zde. Neboj, vše ti bude vysvětleno,“řekne král. Zvedne se a přejde k chlapci, je o tolik větší, než mladý poloviční elf.

„Tvůj otec byl mým dobrým přítelem. Před tím, než si se narodil, domluvil jsem s ním sňatek mezi tebou a mým synem. Jenže vyskytla se malá chybička. Než jsme domluvili sňatek, tak jsme na tvou matku použili kouzlo, a to nám řeklo, že se narodí dívka… vše bylo v pořádku, sňatek se dohodnul a pak ses narodil. Pro všechny to bylo překvapení, ale vaše zasnoubení se zrušit nemohlo.“řekne král a tiše doufá, že na nic nezapomněl, přeci jen už je to starý muž a paměť slouží špatně.

„Snad jsem na nic nezapomněl, kdyby ano, tak můj syn ti to řekne, je to přeci tvůj snoubenec,“usměje se muž.

„Tarasy. Odveď Gabriela do pokojů, ve kterých bude nyní bydlet,“poručí. Elf, který jej přivedl, přikývne, pokloní se a odvede chlapce na druhou stranu hradu.

Zastaví před velkými dveřmi. Zaklepe.

„Dále,“Taras otevře dveře a vejde s chlapcem do místnosti.

„Dobrý den pane. Přivedli jsme vašeho snoubence,“řekne Taras. Lehce se pokloní svému princi.

Mladý elf se zadívá na mladšího chlapce. Je mladší o patnáct let, ale to Aryusovi nevadí. On má rád koťátka, a tenhle chlapec koťátkem byl. Určitě. Je si tím jistý.

„Dobrá… můžeš jít…“řekne s klidným úsměvem a svůj pohled zaměří na chlapce před sebou. Ten tam vyplašeně stojí a neví, co má dělat.

„Ahoj, Gabrieli,“usměje se elf na chlapce. Ten lehce cukne. Přejde k němu, je o dost vyšší.

„Tuším, že jsi ze všeho zmatený… ráno ti vše vysvětlím, ano?“usměje se na chlapce.

„A neboj se. Tvá sestra s matkou jsou v pořádku. Jsou zde na hradě. Zítra je můžeš vidět, ale teď si odpočiň, jistě jsi unavený,“chlapec přikývne. Dnešek byl na něj moc.

Aryus sleduje chlapce, který stojí a neví, co má dělat. Stoupne si za něj a začne mu sundávat oblečení. Zaslechne vyděšené zakňučení.

„Neboj se. Nic ti neudělám,“zašeptá mu do ouška a lehce jej naň políbí. Sundá mu poslední díl oblečení, vezme ho do náručí a přenese do postele.

„Spi,“zašeptá. Odejde z pokoje. Jde za svým otcem. Potřebuje s ním projednat věci ohledně svatby.

Poslední komentáře
28.09.2010 21:50:49: Zajímavé... xD
11.02.2010 22:08:56: Ten na to jde rychle. ani se nedivím, že je vyděšený. já bych se už snažilautéct:D těším se na další...
02.12.2009 16:58:08: *schovývavě zírá na monitor*
02.12.2009 15:02:09: tak koťátka jo? haha to mě opravdu pobavilo. hodně zajímavá povídky. už se těšim až sem přibude dalš...
 
Děkuji za vaší návštěvu