KONEC...- stránky zůstanou jako archív!

V bolesti se dá najít kapka štěstí

Jednorázovky

Vzpomínka a smrt

Mám tu kraťoulinku, smutnou jednorázovku... nelíbí se mi, napsala jsem jí v depresi, které jsem se vůbec nezbavila, naopak, spíš jí mám ještě věčí...

Sedím na posteli. V ruce svírám tvojí fotku. Z očí mi tečou slzy. Tvá smrt mě velice ranila. Chybíš mi. Ano. Miluji tě. Je mi líto, že jsme se rozešli.

Vzpomínám na náš rozchod se smutkem a bolestí, v den našeho rozchodu skončil tvojí smrtí…

„Ale Kessi, já tě miluju, proč si mě už nevšímáš, proč mě odstrkuješ?“ brečel jsi. Seděls na zemi a plakal jsi. Já se na tebe díval.

 „Nech toho… chováš se jako hysterka,“

„Tak fajn. Já s tebou končím,“řekl jsi a vyběhl jsi z mého pokoje, já běžel za tebou. Utíkal jsi pryč, domů, za bratrem se kterým jsi žil.

„Lenny, počkej,“ křičel jsem za tebou, ale tys běžel dál. Nedíval ses na cestu. Nedíval ses, že běžíš přes přechod na červenou a to se ti stalo osudným. Vběhl jsi pod dodávku, která jela sedmdesáti kilometry v hodině. Tvé tělo leželo bez hnutí na silnici v kaluži krve. Hned jak jsem se vzpamatoval, rozběhl jsem se k tobě. Ještě jsi žil, dýchal jsi velice slabě.

„Ke-kessi,“ vyšlo z tebe. Dál jsem ti prst na ústa. „Nemluv Lenny…“řekl jsem ti. Za několik minut jsem slyšel sirény od sanitek. Držel jsem tě v náručí.

„M-miluji tě,“řekl jsi a zavřel jsi oči. Umřel jsi.

„Néééééééééééééééééééééééé!“ zakřičel jsem a rozbrečel se.

„Miluju tě,“řekl jsem. Přijela sanitka, koukli se na tebe a řekli, že už ti nemohou pomoci.

Zvednu se z postele a jdu na hřbitov. Kráčím k tvému hrobu. Sednu si k němu a zadívám se na fotku, mám stejnou.

„Miluji tě,“ zašeptám. Zapálím svíčku a odejdu. Nevšimnu si, že přecházím na červenou a to se mi vymstilo, srazilo mě auto… a já pomálu, ale jistě umírám. Konečně tě uvidím, Lenny…

Poslední komentáře
20.08.2009 11:51:45: Tyjo to bylo krásný ale hroozně smutný :( Snad tě ta depka přejde :)
 
Děkuji za vaší návštěvu