KONEC...- stránky zůstanou jako archív!

V bolesti se dá najít kapka štěstí

Jednorázovky

Můj život

Povídka do SoNP u Naruko

+18

Bolest, únava, pocit ztráty té nejbližší osoby. Proč zrovna ona? Proč? Život je tak nespravedlivý. Mami? Proč jsi umřela? Vždyť víš, že ty jsi byla osoba, která mi rozuměla, milovala mě, tak proč? Proč jsi odešla? Proč si mě zde nechala s Patrikem? Ty víš, že ho nemám rád, tak proč? Právě stojím u tvého hrobu, dívám se na jméno, které je vyryto na náhrobku. Je tam i tvá fotka. Prohlížím si jí. Máš tam dlouhé vlasy k lopatkám, mají hnědou barvu, sem tam nějaký ten barevný pramínek. Usmíváš se, chybíš mi, hodně moc mi chybíš. Na náhrobní desku položím rudé růže, ty jsi měla nejraději. Ještě jednou se podívám na maminy fotku a odejdu.

Nevím, kam jdu, ale domů nejdu, tam je můj starší bratr, nemám ho rád, dřív jsem ho rád měl, ale teď ne, začal se chovat jako hrubián. Dřív takový nebyl, byl jiný, milý, hodný a taky drzý, to mu zůstalo.

Zastavím se před obrovským starým domem, je opuštěný. Chodím sem každou chvilku. Přejdu ke dveřím, zatlačím a se zavrzáním je otevřu. Ihned ucítím prach a zatuchlinu tohoto domu. Je starý a několik let opuštěný, ale přesto vypadá dobře. Jdu dovnitř, je tu hrozně prachu, ale to mi nevadí, celkem jsem si zvykl, chodím sem každý den. Okamžitě jdu k velkému točitému schodišti. Vyjdu schody a zahnu doprava.

Vejdu do jedné místnosti, je zaprášená a je v ní tma, přesně tak to mám rád. Miluju tmu. Sednu si na zem, dřív jsem se chodil i s Patrikem. Maminka nás sem nikdy nechtěla pouštět, ale vždycky nás sem něco táhlo a nevěděli jsme co. Pořád nevím, proč sem chodím, ale mam to tu rád. Zaslechnu bouchnutí dveří. Trhnu s sebou. Nevím, kdo to je, třeba ten dům někdo koupil a teď sem de nový majitel? Co se stane, až mě tu najde?

„Myslel jsem si, že tě tu najdu,“zaslechnu povědomý hlas, je to můj bratr.

„Co tu děláš?“zeptám se ho a podívám se na něj. Vypadá dobře, jako vždycky.

„Hledal jsem tě, jak to, že nejsi doma? Víš, jaký je tam binec?“zakřičí na mě.

„No a? Nejsem tvá služka,“zaječím na něj a zvednu se ze země.

„Myslíš?“podívá se na mě a já se oklepu. Nahání mi hrůzu, co se mu asi honí v hlavě?

„Idiote,“řeknu a obejdu ho, nechci ho vidět, bojím se ho, je agresivní, kdo ví, co zase pil, nebo kouřil. Ucítím, jak mě chytil za paži.

„Budeš mě poslouchat, ty malá děvko!“zakřičí na mě a já se ještě více vyděsím. Vede mě k autu, otevře dvířka, doslova mě hodí na sedačku, zavře dvířka a jde si sednout na místo řidiče. Co semnou chce dělat? Po několika minutách auto zastaví před naším domem. Nechce se mi tam. Vystoupím a chci utéct, ale to je mi překaženo. Patrik mě chytne a odtáhne do domu. Bráním se, ale je silnější, vždycky byl.

„Koukej tu uklidit, až přijdu, tak tu bude uklizeno!“řekne a já se rozhlédnu po chodbě, je tu bordel. Bouchnou dveře a Patrik je pryč, přesunu se k nim a zjistím, že je zamčeno. Svezu se podél nich na zem, dřív takový nebyl, proč se změnil? Radši nad tím nebudu přemýšlet a vrhnu se do uklízení, nebo mě doopravdy zabije.

___O Půl hodiny později____

Když všechno uklidím, jdu k sobě do pokoje, kde se následně zamknu. Padnu unaveně do postele a usnu.

„Koukej odemknout, ty spratku,“slyším řev, otevřu oči, zvednu se z postele, jdu ke dveřím a odemknu. Dveře se otevřou a já schytám od Patrika facku.

„Nemáš se co zamykat“seřve mě. Vlepí mi další facku a já spadnu na zem. Zvedne mě a hodí na postel. Sedne si na mě obkročmo, přidušeně zasténám, je moc těžký. Z kapsy vytáhne pouta. Strhne ze mě triko, ruce mi připoutá k posteli. Jen na něj vyděšeně hledím, nenapadne mě se bránit. Jen ležím a čekám, co se bude dít. Rozepne mi kalhoty, sundá je a pak následují slipy, ležím před ním v rouše Adamově.

„Jsi krásnější, než jsem čekal,“řekne a pohladí mě po hrudi. Rukou přejede po mé bradavce, kousnu se do rtu, abych nezasténal. Druhou rukou směruje k mému rozkroku, začnu s sebou cukat. Vím, co bude následovat, tohle se už jednou stalo, byl opilý, pak se mi další dny jen omlouval, jenže teď je střízlivý a vypadá, že ví, co chce s semnou dělat. Přejede po mém penisu, a pak jede rukou o něco níž. Začnu s sebou cukat ještě víc.

„Nebraň se, nebo tě to bude bolet!“řekne a jedním prstem do mě vnikne, zasyčím bolestí. Nejsem uvolněný, a proto to bolí, chci, aby přestal. Vnikne do mě druhým prstem. Bolí to.

„Uvolni se,“řekne a vnikne do mě dalším prstem. Zakřičím bolestí. Prsty začne pohybovat, bolí to. Ucítím polibek na krku. Zakňučím a ještě víc se stáhnu. Vyndá ze mě prsty, sundá si kalhoty a trenýrky, nasadí si kondom a vnikne do mě. Začnu plakat. Políbí mě. Kouknu ho do jazyka.

„Au, ty malá kurvo,“praští mě. Začne do mě ještě více přirážet, chytne mě za bradavky, a začne je mačkat, ještě víc se rozbrečím, chci, aby to skončilo. Chci zemřít, chci za maminkou, proč je život tak nespravedlivý? Bratr ze mě vyndá svůj penis, sundá si kondom, a přesune se k mé hlavě.

„Kuř“ řekne a svůj penis mi nacpe k hlavě, mě nezbývá nic jiného, než vzít jeho penis do pusy a pohybovat hlavou nahoru, dolů. Cítím ho až v mandlích, je to nepříjemný, když se blíží k vrcholu, tak mi ho narve ještě víc do krku. Cítím jeho sperma, je to nepříjemný.

„ No vidíš a ani to nebolelo,“ řekne, obleče se a odejde, ještě si vezme klíč od mého pokoje. Ležím na posteli a pláču, nesnáším ho, proč je takový? Co ho změnilo? Může za to matčina smrt? Co jsem mu udělal já? Že se ke mně takhle chová? Je tohle můj osud? Copak Bůh je tak krutý? Nebo jsem něco provedl a teď mě trestá? Bude se to opakovat? Budu muset Patrikovi dělat děvku a sluhu? To radši zemřu, než aby se to opakovalo. Zvednu se z postele, jdu ke stolu, kde mám nůžky, vezmu je do ruky a začnu se řezat, koukám na krev, která mi teče po ruce. Cítím, jak mě pomalu opouští síla, spadnu na zem. Pomalu upadám do mdlob.

Probudím se, ležím v posteli. Cítím se hrozně unavený a bolí mě celý tělo. Na židli sedí Patrik a pozoruje mě. V jeho očích je vztek a trošku i starost, divná kombinace.

„Co sis chtěl dokázat tím, že se pokusíš zabít?“zeptá se mě, je docela v klidu, to mě překvapuje.

„A co sis dokázal tím, že jsi mě znásilnil?“Zakřičím a zvednu se z postele, ale zamotá se mi hlava. Kdyby mě Patrik nechytil, zřejmě bych si pěkně natloukl.

„Opatrně,“vysadí si mě na klín, začnu se bránit. Co chce semnou dělat? Vezme mě do náruče a položí na postel. Nevím, co mám dělat. Bojím se ho. Vím, čeho je schopný. Pohladí mě po tváři, ucuknu. Otočí se a odejde. Tak nemůžu ani zemřít, co jsem komu provedl? Co je tohle za život? Kouknu se na svou obvázanou ruku a pořád chci ještě víc umřít, toužím po smrti. Toužím být někde jinde. Chci být kdekoliv jinde, jen ne tady.

O nějakou dobu později:

Jsou to dva roky, od mého pokusu o sebevraždu, pořád žiju se svým bratrem, někdy se to dá snést a jindy? To sáhnu po ostrém nástroji a začnu se řezat, je to nejlepší způsob, jak se vypnout a na nic nemyslet. Je to můj život, už jsem se naučil v tom žít, zvykl jsem si a možná, že jednou budu šťastný, kdo ví?
Poslední komentáře
20.07.2010 13:32:45: je to.. je to....úchvatné!! moc se ti to povedlo!! Mám tvoje povídky moooc ráda.smiley${1}
 
Děkuji za vaší návštěvu