KONEC...- stránky zůstanou jako archív!

V bolesti se dá najít kapka štěstí

Jednorázovky

Milenec, co měl být večeří

Ehm, no jo, debilní název, ale nic lepšího mě nenapadlo...
Tahle jednorázovka bude mít jednu, nebo dvě části... :)
+18

Lias pochází z velmi bohatého a prastarého upířího rodu. Jeho rodina považuje lidi a potravu. I on. Lias se zrovna prochází po větší vesničce. Zahlédl nějakého chlapce, potichu se za ním vydá. Mladík sedí u řeky a pozoruje její rozbouřenou hladinu. Lias nevidí chlapci do obličeje. Vidí jen barvu jeho vlasu a drobnou postavu.

Má špinavě blonďaté vlasy, má je různě prostříhané, prostě dokonalé vrabčí hnízdo. Potichu, aby ho chlapec neslyšel, se přikradl za jeho záda. Ucítil nádhernou vůni. Vůni krve. Všiml si, že je u chlapce malinko krev, možná stržený strup, nebo čerství úraz. Ale krev voněla nádherně, už dlouho necítil tak sladkou vůni. Sedl si za něj a rukou mu zacpal pusu.

 Mladík s sebou cukl. Lias mu přejel jazykem po krku. Chlapec se začne urputně bránit, ale nic nezmůže, ta neznámá osoba je moc silná. Ucítí, jak si ho neznámí vyzvedl do svého klína. Mladík se pokouší otočit, aby viděl neznámého.

„O to se nepokoušej, maličký!“mladík zaslechne sametový hlas.

„Jak se jmenuješ?“Lias mu odundá ruku z pusy. Mladík mlčí. Po několika minutách dojde Liasovi trpělivost.

„To jméno,“Zvýší hlas. Chlapec se vyděsí a pokusí se utéct. Lias ho včas chytne a přitáhne si ho zpátky.

„Maxmilián“zašeptá vyděšeně. Bojí se toho muže, i když, on se bojí skoro všeho.

„Krásné jméno,“zašeptá mu muž do ucha, do kterého jemně kousne, ale i tak to stačí, aby se tam objevil pramínek krve. Max sykne a pokouší se vytrhnout tomu úchylovi.

„Pusťte mě. Nic jsem vám neudělal,“zašeptá slabě mladík a nemá daleko k pláči. Lias se usměje.

„To máš sice pravdu, ale já nepouštím své oběti.“Zasměje se chladným smíchem. Max se roztřese. Z očí se mu začnou kutálet slzy.

„C-co jste zač?“zašeptá. Kdyby Lias neměl upíří smysly, tak by ho neslyšel. Ví, že je chlapec vyděšený, a tím jeho krev koluje v těle rychleji, z toho jak mu srdce rychle tluče. Slyší tlukot, slyší skoro všechno.

„Upír.“Lias lehce Maxe kousne do krku, opět začne téct krev, kterou s chutí slízne. Max zakňučí bolestí.

„Když budeš hodný, Maxmiliáne, tak se tě to nebude tolik bolet, slibuji,“zašeptá mu Lias do ucha, tentokrát si to kousnutí odpustí. Chlapec se nehýbe. Bojí se. Nechce ani pomyslet, co mu muž udělá. Ten si jej natočí  tváří tvář, teprve si může svého trýznitele prohlédnout. Zarazí se, muž je nádherný. I to je slabé slovo. Černé prostříhané vlasy, bledá pleť, dokonalý nos, černé uhrančivé oči a rty, ty rty, které se na něj šklebí. A taky jeho postava, o kterou se opírá. Svalnatá a jeho náruč hřejivá, i když se bojí.

Lias si pro změnu prohlíží Maxe. Jeho již špinavě blonďaté vlásky, ze zadu kratší a zepředu delší. Taktéž bledá pleť, nebesky modré oči, malinký nosánek, krásné rty, které vyzívají přímo k polibku, k něžnému. Má velmi jemné rysy. Na tváři má pár šrámů.

 Pohladí ho pravým stehnu, všimne si, jak Max sykne bolestí a na jeho tváři se to i objeví. Lias je zvědavý, co se mu stalo. Položí chlapce na trávu, rozepne mu černé kalhoty a následně je sundá, ignoruje chlapcovo prosby. To co uviděl, mu vyrazilo dech. Na stehně měl velkou ránu, která byla sice už zaschlá, ale přesto ho to muselo pekelně bolet.

„Kdo ti to udělal?“zeptal se ho. Mladík odvrátil pohled, cítil se poníženě. Muž jej pohladil po tváři.

„Tak kdo?“zeptal se ho něžně. Nechtěl ho ještě více vyděsit. Pohladil ho po vlasech.

„Matka se svým manželem,“zašeptal. Lias ucítil nával vzteku. Jak může matka ublížit vlastnímu dítěti? To nechápal. Jeho matka je sice ledový psí čumák, ale v životě mu neublížila. Něžně mu oblékne kalhoty. Vyzvedne si ho do náruče. Na zádech se mu objeví křídla.

„Co-co semnou chcete dělat?“zašeptá vyděšený Max.

„Neboj se.“zašeptá mu do ouška, které je trošičku špinavé od krve. Přičichne k malinké rance, opět cítí tu krásně sladkou vůni. Vzlétne, o hodinu později dorazí před rozlehlé sídlo, všimne si, že Max usnul. A také si všimne zaschlých slziček. Odnese ho k sobě do pokoje, aniž by někoho potkal. Položí ho na postel, sundá mu oblečení.

Všimne si několik dalších zranění. Dokonce i několika popálenin. Pohladí ho po tváři. Náhle pocítil k tomuhle krásnému stvoření ochranitelské pudy. ‚A to jsem si z něj chtěl udělat večeři‘ pomyslí si jedovatě. Políbí Maxe na krk a jde do koupelny. Kde napustí lavor plný vody. Vezme žínku a jde zpátky do pokoje. Lavor položí na noční stolek. Vyždímá žínku a začne Maxovi omývat rány. Chlapec s sebou sem tam cukne.

Když všechny rány očistí, odnese lavor do koupelny, kde jeho obsah vylije do záchodu a zase se vrátí do pokoje. Přikryje Maxe a lehne si vedle něj na postel.

>><< 

Max se ráno probudí. Cítí se zvláštně, nic ho nebolí, přesto má pocit, že ho převálcoval parní válec.

„Jak ti je?“Ten hlas! Otřese se. Podívá se na muže ve dveřích. Je to on! Ten muž – upír.

„Kde to jsem,“zeptá se. Zvedne se z postele, uvědomí si, že jen ve spodním prádle, zrudne, vezme peřinu a celý se do ní zabalí.

„Nemusíš se stydět, maličký. Viděl jsem tě, když jsem ti čistil rány.“Přejde k Lias. Opatrně do Maxe trčí, takže spadne do postele. Lias si sedne vedle něj. Sundá z něj přikrývku a pozoruje to drobné tělíčko. Maxmilián se na něho dívá se strachem v očích. Začne se třást po celém těle.

„Neboj se, neublížím ti.“zašeptá a políbí ho na krk, kde je malá ranka od kousnutí.

„Jsi tak krásný. Tak nevinný. Úplný anděl.“zašeptá a políbí ho na tvář, pak na rty. Max se zarazí.

„Liasi!“zaslechnou chladný ženský hlas.

„Do háje.“řekne Lias. Pohladí Maxe po tváři. Zvedne se a jde ke dveřím.

„Za chvilku přijdu. Nikam neutíkej.“S tím Lias zmizí z pokoje. Max leží na posteli a dívá se do stropu. Po několika minutách usne.

>><< 

Ucítí, jak jej někdo něžně hladí po tváři. Otevře oči. Dívá se do krásných černých očí.

„Měl by ses najíst, Maxmiliáne.“řekne Lias.

„Nemám hlad.“řekne mladík a sedne si. Sice už dlouho nejedl, ale jemu to nevadí, je zvyklý.

„Tak to ne.“Lias se natáhne pro tác. „Buď to sníš sám, nebo tě nakrmím,“řekne rozhodně. Max vezme do rukou tác, pomálu začne jíst palačinky. Sní jednu.

„Už nemůžu.“zakňučí. Má tam ještě dvě. Lias si povzdychne, sedne si na postel. Maxe si přitáhne do náruče a začne ho krmit. Max se sice brání, ale je mu to prd platný, Lias je prostě silnější. Když ho nakrmí, dá mu oblečení a nařídí, aby se oblékl.

„Necháš mě jít?“zeptá se mladík. Lias neodpovídá. Jen si prohlíží to krásné tělíčko, které začíná mizet pod černým oblečením.

„Pojď za mnou,“Max šel za ním. Došli do stáje. Šel k jednomu krásnému černému koni. Odvázal ho a vyvedl ze stáje ven.

„Tak pojď.“Maxovi nezbude nic jiného, než jít za ním. Vyjde ze stáje ven. Venku je tma a docela zima.  Přejde ke koni a pohladí ho po nozdrách. Lias k němu přejde, vyzvedne ho na hřbet koně, sám si sedne za něj. Vezme uzdu do rukou a donutí koně, aby se dal do pohybu. Lehce přidržuje Maxe, aby nespadl.

Za dvě hodiny dorazí do lesa. Max se přikrčí a otřese, nemá lesy rád. Má špatné vzpomínky. Lias ale nezastavuje, projedou celým lesem. Náhle na očích ucítí šátek.

„To bude překvapení.“zašeptá mu Lias do ucha a něžně do něj kousne, tentokrát žádná krev netekla. Max se oklepe a slepě vnímá dusot koňských kopyt. Náhle kůň zastaví. Lias sleze a Maxe si vezme do náruče. Neochotně ho dá na zem. Rozváže mu oči a Max kouká na krásně modré jezero. Okolo něj je písčitá pláž. Měsíc se odráží v jezerní hladině. S ohromením to sleduje.

Lias uváže koně ke stromu.

„Líbí?“Maxmilián přikývne. Je to nádherný. Lias si ho otočí čelem k sobě. Sleduje tu nádhernou něžnou tvář. Ten chlapec je dokonalý. Něžně ho políbí. Cítí, jak Max ztuhl.

„Neboj se,“opět mu zašeptá. Políbí ho. Max mu nejistě polibek oplatí. Lias něžně položí Maxe do písku. Pořád se líbají. Vášnivě a přitom něžně. Oba se začnou zbavovat oblečení. Lias se přesune k jeho krku, kde jej něžně líbá, sem tam trošku kousne. Z krku se přesune na klíční kost, kde si udělá svojí značku. Z klíční kosti se dostane na bradavky, kde se na chvilku zastaví. Pravou olízne, skousne, políbí a opět políbí, to samé udělá i s tou druhou. Max jen sténá. Lias polibky mapuje bříško, dostane se k jeho přirození, ale to plně ignoruje, směřuje k pravému stehnu. Políbí ránu a zaslechne slabé zakňučení. Ještě jednou políbí bolavé místo a vrhne se na Maxovi rty. O pár vteřin později se od sebe odtrhnou.

„Jsi nádherný,“zašeptá Lias a pohladí Maxmiliána po tváři. Polibky začne směřovat k jeho přirození. Políbí jeho penis a nechá ho vniknout do svých úst. Max zasténá a vplete své prsty do vlasů upíra. Za několik minut se s hlasitým výkřikem udělá. Lias ho políbí na tříslo.

 Vezme do náruče a jde s ním do vody. Ta je, na to, že je chladná noc, docela teplá. Max zasténá, když se voda dotkne jeho těla. Už odmalička miluje vodu. Lias s ním jde dál, až teď si všimne vodopádu a jeskyně. Tam ho Lias nese.

„To je nádhera.“ujede mu, když ho Lias donese do jeskyně. I v jeskyni je jezírko. Lias si sedne i s Maxem v náručí do vody. Voda je tam mělká. Max zasténá, když se Liasův penis dotkne jeho zadečku. V jeskyni je úplná tma a tak se mladík spoléhá jen své zbylé smysly. Ucítí, jak ho Lias pohladí po bříšku a pak ještě níž. Chytne jeho penis do ruky a začne ho třít. Mladík sténá a objímá Liase okolo krku. Lias ruku přesune k jeho zadečku. Max s sebou začne cukat.

„Neboj se. Slibuji, že tě to moc bolet nebude.“zašeptá mu do ucha, které hned políbí. Lehce vnikne prstem do Maxova zadečku. Chvilku s ním pohybuje, pak přidá druhý a začne ho roztahovat. To se Maxovi moc nelíbí, protože s sebou cuká a skučí.

„To je v pořádku,“řekne Lias a volnou rukou pohladí Maxe po zádech. Začne ho líbat. Max mu začne polibky oplácet a pomalu přestane vnímat bolest, kterou způsobují prsty upíra.

Lias prsty vyndá a nahradí je svým penisem. Chlapci začnou téct po tváři slzy. Lias se zastaví.

„Vyndej ho ze mě, prosím,“zašeptá. Lias se v něm pohne a Max zasténá slastí. Pohne se proti Liasovi a opět zasténá. Je to tak krásné, nezapomenutelné a přitom bolestivé. Lias ho obejme okolo pasu a začne se pořádně pohybovat. Chlapec sténá a voda okolo nich vytváří vlnky.

Za několik minut se oba s výkřikem udělají. Max sedí unaveně na Liasovi a stěží drží oční víčka otevřená. Lias ho odnese z jeskyně až na pláž, kde ho neohrabaně obleče. Obleče se, vezme Maxe do náruče a vede ho ke koni. Nasedne na něj i s chlapcem v náručí a jede do jeho sídla. Za hodinu dorazí do stáje. Sleze z koně, Maxe položí do sena a ustájí koně. Pak si vezme chlapce do náruče a jde s ním do ložnice. Položí ho na postel a sundá mu oblečení. Pak odejde z místnosti. Jenže si nevšimne svého bratra, který je skovaný ve výklenku….

Poslední komentáře
29.08.2009 21:14:38: Nádherný, těším se na pokráčko xD
23.08.2009 21:07:16: nádherné ayu moc se těším na pokračování:)
20.08.2009 12:08:21: Jojo určo pokráčko bylo to pěkný :)
18.08.2009 00:16:14: Úžasnééé rýchlo ďalšiu kapitolu prosím prosím prosímsmiley${1}smiley${1}
 
Děkuji za vaší návštěvu